Naše vize


Pán založil CFC v Bangalore v srpnu 1975. Bylo nás jen několik věřících. Když jsme zahajovali první shromáždění netušili jsme, proč nás Bůh spojuje. Svůj plán nám Bůh odhaloval postupně.

Tím plánem bylo, abychom představovali a hlásali 'nové víno' (Ježíšův život a Boží charakter) v 'novém měchu' (v místním shromáždění, viditelném těle Kristově, zbudovaném podle novozákoního vzoru).

CFC Pulpit

To se pak stalo naší vizí.

Naše zvláštní povolání

Každému proroku Starého zákona Bůh jasně zjevil, co má Izraeli oznamovat - a on se pak soustředil pouze to posleství. Nazývali to "břímě Hospodinovo". Všichni proroci věděli, jaké mají povolání od Boha a věnovali se výhradně tomu, co jim Bůh položil na srdce jako břímě - a nikdy neustoupili od svého primárního úkolu.

I my v CFC jsme dostali od Boha jasno ohledně prorockého povolání pro náš sbor v Indii. Celá desetiletí jsme se snažili, jak nejlépe jsme uměli, abychom v tomto povolání setrvali.

Pán posílal do Indie mnoho misionářů, aby nevěřící přivedl ke Kristu a aby se zde hlásalo Boží slovo. Během posledních dvou stoletích vzbudil v naší zemi mnoho evangelikálních hnutí. Jsme za to vděční Pánu. Uvědomili jsme si však, že v Novém zákoně jsou ještě další věci, které v Indii dosud nikdo dostatečně nešířil.

Byla to témata týkající se nové smlouvy: podmínky učednictví; jistota, vycházející z poznání Boha jako Otce; žít, jako žil Ježíš - jít v jeho šlépějích; moc Ducha svatého vyvěrající z našeho nitra; získání podílu na Boží přirozenosti; nést svůj kříž, přemáhat všechny vědomé hříchy; vysvobození od světskosti; od lásky k penězům; od sklíčenosti, od deprese, strachu či úzkosti; dále bezvýhradná poslušnost Kázání na hoře (Mt 5, 6 a 7); víra v to, že Bůh pro nás udělá vše, co udělal pro Ježíše; budování místního shromáždění jako těla; atd.,

Přijali jsme, že úkolem CFC je hlásat to všem splolečenstvím v Indii. Bůh nám dal příležitost naplňovat to prostřednictvím veřejných shromáždění, konferencí, rádia a literatury a také díky šíření tisíců zvukových záznamů na kazetách, CD a DVD.

Vedoucí většiny církví se našemu poselství ale postavili na odpor a zavřeli před námi dveře.

Bůh učinil zázrak. Otevřel nám dveře Internet. Mohli jsme tak zveřejnit stovky kázání díky týmu oddaných bratrů, které Bůh přivedl do CFC. To způsobilo záplavu reakcí od věřících z mnoha církví nejen z Indie, ale z celého světa, kteří začali poslouchat naše kázání. Život mnohých lidí se začal proměňovat a jejich manželství byla uzdravena. Vznikly nové sbory, a některé z nich se rozhodly spojit s CFC.

Vedoucí sborů, kteří byli plní předsudků a zavřeli před námi dveře, Boží slovo obešlo a přišlo k jejich hladovým členům. Tím, co Bůh odhaluje, je dnes zasaženo mnoho věřících z mnoha církví po celém světě a hovoří o tom s dalšími. Chválíme za to Boha. Za to jsme se modlili a po tom toužili. Tak nám Bůh dal spatřit, proč založil CFC. Boží cesty jsou vskutku úžasné. Činí zázraky, když hledáme pouze jeho slávu a nehledáme nic pro sebe.

Pavel napsal, že jeho posláním bylo "každého člověka představit dokonalého v Kristu". O to pilně usiloval (Ko 1,28-29). To je i náš úkol. Usilovali jsme, abychom nejprve každého člena v CFC učinili pravým učedníkem, který miluje Ježíše více než své blízké, více než sebe, a více, než svůj majetek (Lk 14,26-27 a 33). Také jsme usilovali o to, naučit je poslouchat VŠECHNO, co Ježíš přikázal (Mt 28,20).

Víme, že to je ta úzká cesta, a je málo těch, kteří ji nalézají. Víme, že i v Ježíšově 'shromáždění' sedal mezi Dvanácti jeden pokrytec. Je nám jasné, že i v CFC budou sedávat pokrytci, a to až do dne, kdy Ježíš opět přijde. Jsme ale rozhodnutí dělat vše nejlépe jak jen dokážeme, abychom kázáním Slova pokrytce usvědčovali a udržovali je v neustálé nepohodě - v naději, že jednou učiní pokání.

Evangelizace a činění učedníků

V CFC povzbuzujeme věřící, aby se o evangelium dělili s druhými osobně. V posledních letech touto cestou přišlo ke Kristu mnoho lidí a připojili se k nám. Tímto způsobem dal Bůh vzniknout novým sborům v idnických městech i vesnicích i na dalších místech na světě.

Tím, že máme vymezené povolání, nezabýváme se jinými službami (např. službami v sociální oblasti), která by nám odčerpala síly pro naše primární povolání. Nechceme v poslední den litovat, že jsme "se starali o vinici druhých a neuhlídali vinici, kterou Bůh svěřil nám" (viz Pís 1,6). Proto ponecháváme takové další služby na těch, kteří k nim cítí od Boha povolaní. Uvědomujeme si, že Bůh má rozdílná povolání pro každé ze svých dětí. Nemáme v úmyslu budit u ostatních věřících dojem, že jsme ve své službě "vyvážení" díky dalším odlišným aktivitám. Za jediné důležité považujeme plně se věnovat svěřenému Božímu povolání a získat tak od Boha uznání.

Jsme rostoucím sborem, a proto máme velkou zodpovědnost vůči novým věřícím, kteří se k nám připojují a vůči mnoha dětem, které mezi námi vyrůstají a dospívají. Ze všech máme dělat učedníky. Nově obrácení a dospívající jsou charakteristickým znakem zdravého, rostoucího sboru. Noví věřící, které Bůh přivedl mezi nás a naše dospívající děti se tak stávají dalším polem, na kterém pracujeme.

Bůh a peníze

V CFC jsme zaujali radikální postoj ohledně vztahu k penězům. Ježíš řekl, že nikdo nemůže sloužit Bohu i majetku (Lk 16,13). Rozhodli jsme se, že budeme sloužit jen a jen Bohu. S cílem stát absoultně mimo podezření ohledně peněz, učinili jsme v naší službě následující praktická opatření: Rozhodli jsme, že nebudeme mít placené kazatele, ve shromáždění nebudeme dělat sbírky, budeme kázat proti starozákonnímu dávání desátků, budeme učit, že jakékoli finanční dary na dílo Páně se musí dávat s radostí a dobrovolně a že žádným způsobem na nikoho nebudeme nikdy vyvíjet nátlak, nebudeme nikam posílat zpravodaj o práci, kterou děláme, nebudeme dávat druhým vědět o finančních potřebách sboru, budeme stát proti tradici dávání a přijímání věna a všechny budeme povzbuzovat, aby se nazadlužovali (Ř 13:8).

Z Boží milostí jsme již od samého počátku aplikovali novozákonní principy a normy. Díky pevnému postoji v těchto věcech jsme se setkali s mnohým odporem a kritikou od některých křesťanských společenství a sborů. Víme ale, za co jsme se postavili a budeme v tom pevně stát, dokud Pán nepřijde.

Všichni naši starší jsou po vzoru apoštola Pavla na sboru finančně nezávislí. Pavel snad příležitostně přijímal dary od věřících. Nikdy ale nebyl na nikom závislý ohledně svých osobních potřeb nebo ohledně své služby. Spoléhal na nebeského Otce, že je schopen se postarat o všechny jeho potřeby. Takový postoj jsme zaujali i my - a ten je nedílnou součástí naší vize.

Je naprosto správné, aby ti, kteří se vydali do služby Pánu, byli podporováni druhými, neboť sám Pán ustanovil, aby ti, kdo slouží evangeliem, z evangelia také měli obživu (1.K 9,14). Pavel se ale i přesto živil prací svých rukou, protože viděl hanbu, která dopadala na Pánovo jméno díky kazatelům, kteří užívali své duchovní dary, ke svému osobnímu prospěchu. Chtěl zůstat pro Pána ryzím svědkem uprostřed té zkaženosti.

Shledali jsme, že v Indii je situace podobná. Proto jsme v CFC cítili potřebu, odlišit ve finančních záležitostech od zkaženosti kazatelů okolo stejně jako Pavel, a tak vydávat ve své zemi svěděctví o Pánu. Tento postoj nás ochránil od mnohých Balaámů, Gacházíjů a Démasů, kteří by se k nám jinak připojili a pošpinili by mezi námi svědectví o Pánu.

Věřícím v CFC nikdy neříkáme, jak mají nakládat se svými vlastními penězi. Mají svobodu je používat, na co sami uznají za vhodné - podporovat misii, sirotky nebo žebráky na ulici. Peněžní sbírky pro Pána, používáme v CFC pouze v souladu s naší vizí - činit učedníky a vypomáhat chudým věřícím (Ga 6,10).

Služby, tituly a autorita

Služby : Efeským 4:11 říká, že Kristus dal lidem v církvi obdarování - dal apoštoly, proroky, evangelisty, učitele a pastýře. Bůh nám ve své dobrotě do CFC dal všech těchto pět služeb.

Žádného z bratrů tím titulem neoslovujeme ani tak o nikom z nich nemluvíme. (Pavel se ve svých dopisech označoval za "apoštola", ale to jen proto, aby lidé jeho dopisy přijímali jako Boží poselství. Taková situace už dnes ale není).

Věříme, že užívání oněch pěti obdarování k službě, je důležité - viděli jsme, jak úžasné výsledky přineslo, když se tato obdarování projevovala mezi námi. Důležité jsou výsledky.Kdodarem slouží, není důležité, protože jsme jedno tělo a sloužíme si navzájem.

Tituly : Jediné tituly, které Pán připustil, abychom se jimi oslovovali, jsou "bratr" nebo "služebník" (Mt 23:8.11). Všichni jsme totiž "bratři" a "služebníci".

Ježíš řekl, že když vykonáme všechno, co nám přikázal, můžeme pak o sobě říci: "jsme jen neužiteční služebníci, kteří udělali, co jim Pán přikázal" (viz Lk 17:10). To je titul, po němž máme všichni toužit.

Poddání se autoritě : Bible učí, "abychom poslouchali ty, kteří nás vedou a poddávali se jim" (Žd 13:17). Proto učíme ty, kteří chtějí být součástí CFC, aby poslouchali Boží příkaz a ve sborových záležitostech se poddali místním starším . Nikoho nenutíme, protože poslušnost se cení, jen když je dobrovolná.

V některých církvích mají lidé povinnost se poddat autoritě Papeže, kněze nebo pastora. V CFC nad nikým autoritu neuplatňujeme. Věřící mají svobodu sami si zvolit, komu se podřídí. Mohou se svobodně rozhodnout, ke komu ze starších, k nimž získali důvěru, se budou obracet a podřídí se mu, když touží po Boží moudrosti a ochraně - ta totiž přichází jedině skrze poddanost. Důvěra vůči staršímu roste, když věřící vidí, jak žije, jakou má rodinu a jak Bůh potvrzuje jeho službu.

Ve Skutcích apoštolů se nově obrácení přidávali k místnímu shromáždění. Apoštolové pak určili starší v každém shromáždění (Tt 1,5). Každé shromáždění mělo nejméně dva starší, aby služba byla lépe vyvážená. Takoví starší měli být duchovní otcové, kteří pečují o věřící a vytvářejí prostředí, kde mohou růst ve zralosti. O starší sborů pečovali apoštolové nebo (v nepřítomnosti apoštola) jiní zralejší starší. Právě tento novozákonní model jsme zavedli i ve shromážděních, které se připojily k CFC.B92

Napomínání věřících a starších : Ve všech dobrých rodinách, otcové napomínají své děti, je-li to třeba. V CFC a přidružených shromážděních věříme, že je třeba kárat ty, kteří neskoncovali s hříchem (jak učí Mt 18,15-17), aby "trocha kvasu neprokvasila celé těsto" (1K 5,6n).

Jestliže dva nebo tři věřící přijdou s obviněním proti staršímu sboru, vedoucí starší (a ti, kteří mají apoštolskou zodpovědnost v daném shromáždění) záležitost pečlivě vyšetří. Postupují podle rady 1.Timoteovy 5,19-21:

"Žalobu proti staršímu nepřijímej, leda na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby i ti ostatní měli strach.........nic nečin tak, že bys někomu stranil"

Kázeň se vykonává bez předpojatosti. Zjistí-li se, že se obvinění zakládá na pravdě, starší bude pokárán způsobem, který odpovídá prohřešku a bude o tom informován celý sbor (jak učí shora uvedené verše). [Příklad: Pán ve Zjevení 2 a 3 říká apoštolu Janovi, aby napsal všem shromážděním, že pokáral pět starších, jejichž láska nebo víra ochabla.]

Jestliže má některý bratr od Boha autoritu ustanovit ve sboru starší, může také stejnou autoritu použít k tomu, aby staršího napomenul, případně odvolal, je-li je to nezbytné. Pokud není nikdo, kdo by stál v této apoštolské autoritě, mohou ji vykonávat ostatní starší.

Každé napomenutí se ale děje laskavě v duchu lásky (jako když otec jedná se svými milovanými dětmi) s nadějí, že se věřící (nebo starší) navrátí k Pánu a ke shromáždění (2K 2,6-11).

Společenství místních shromáždění

Shromáždění, která se připojila k CFC netvoří denominaci. Jsme společenství sborů, které spolupracují, protože máme stejnou vizi. Nemáme žádnou ústřední radu. Nemáme volby do vedení. Nemáme superintendanta ani předsedu. Nemáme centrální evidenci sborového majetku. Každý sbor je nezávislý a je podřízen přímo Pánu. Všichni ustanovení starší jsou proto v první řadě odpovědní přímo Pánu. [To je novozákonní forma, jak o ní hovoří Zjevení 1,20, kde "Pán drží každou z hvězd ve své ruce"]. Nemáme žádné diecézie ani seskupení sborů, které by byly podřízeny nějakému "biskupovi", jak to bývá. Žádný místní starší nenese odpovědnost za jiný sbor, než za svůj vlastní a nikdo ze starších se nemusí podřizovat strašímu z jiného sboru.

Pavel nedělal ze sborů, které založil denominaci. Proto ani CFC spolu s dalšími přidruženými sbory netvoří denominaci. Každé shromáždění, které Pán založil a spojil s CFC, je naprosto nezávislé a vedou ho pouze jeho vlastní místní starší. Nikdo je neřídí ani jim neříká, co mají dělat. Jejich hlavou je sám Pán.

Starší mohou požádat o radu zralejší starší z jiných sborů nebo bratry v apoštolské službě, pokud si neví rady s problémem ve svém sboru, tak jak to udělali věřící v Korintu, když napsali Pavlovi o problémech v jejich sboru. Pavlova rada jim tehdy pomohla problém vyřešit.

Neustále usilujeme budovat vzájemné obecenství mezi přidruženými sbory s CFC, aby se posilovala naše jednota, jako rodiny v Pánu. To je důvodem častých konferencí pro všechny sbory připojené k CFC.

Důležitost rodinného života

V CFC vnímáme, že základem je zbožnost v rodině. Proto míváme častá setkání pro rodiny pro povzbuzení dobrých vztahů mezi manželi v lásce a úctě, aby mohli své děti učit Božím cestám.

Bůh si přeje, aby manželky byly svým manželům pomocí. V CFC si jejich pomoci nesmírně vážíme. Jsou manželům pomocí při budování rodiny i pomocí ve službě. V CFC učíme manžely, aby byli svým manželkám dobrými laskavými pastýři a šli jim ve všem příkladem.

Boží dcery mohou prorokovat, a proto povzbuzujeme všechny sestry v CFC, aby byly plné Ducha svatého a hledali dar proroctví (Sk 2,17; Ef 5,18; 1K 14,1) - aby mluvily slova povzbuzení, potěšení a přinášely druhým požehnání (jak čteme v 1K 14,3) - v první řadě doma manželům a dětem i ostatním ženám.

Budoucí vedoucí CFC

V CFC povzbuzujeme všechny naše mladší bratry k ryzí opravdovosti, aby některým Bůh mohl dát milost stát se v budoucnu vedoucími sborů.

Lidská závist byla vždy v celé historii velkým problémem. Kain žárlil na svého mladšího bratra Ábela. Saul žárlil na Davida. I křesťanská historie je plná případů, kdy "starší bratři" žárlili na mladší obdarované bratry a potlačovali je. V CFC povzbuzujeme všechny starší, aby vyhlíželi zbožné mladé bratry, kteří mají předpoklady být vedoucími, a aby je povzbuzovali a vedli.

Ve službě Bohu není odchod do důchodu, proto starší v CFC nikdy na odpočinek neodcházejí. Jako otcové vedou své "syny" ke zralosti a pak ustoupí do pozadí, aby je nechají jít vlastním životem. Takoví pokorní, zbožní, octovští starší jsou nadále přirozeně respektováni a jsou u mladších v úctě. T+B23i k nim přicházejí pro radu až do konce jejich života.

Jak je to vzácné a jak příjemné, když bratři žijí spolu v jednotě....Jedinětampřece Hospodin požehnání udílí - život až navěky! (Ž 133,1.3).

"Věnuj bedlivou pozornost službě, kterou jsi v Pánu přijal a hleď, abys ji naplnil" (Ko 4,17).